• Čeština
  • English
  • Français
  • Deutsch

Jste zde

Renesanční pašijová moteta a chorální zpěvy české reformace

Pátek, 1 Září, 2017 - 20:00
Pavlov, kostel sv. Barbory
Bolest a smutek patří mezi nejvydatnější prameny inspirace. V programu komorního sboru Versus zaznějí kajícné žalmy Carla Gesualda da Venosa a jeho středoevropského současníka Hanse Leo Hasslera, kteří bolest znázorňují disonancemi či chromatickými postupy. Netřeba však hlouběji rozumět hudební teorii, pašijové skladby geniálních renesančních skladatelů se dotýkají přímo srdcí svých posluchačů i zpěváků. Melodie zarmouceného srdce a bloudící duše se pohybuje v bolestivých půltónech tam a zpět (Hassler), Kristovy smrtelné úzkosti v motetech Orlanda di Lassa znázorňují Olivetskou horu, Ježíšovo volání k Otci, útěk jedenácti apoštolů před zatčením i vítězství v podobě Kristova „staniž se“, ačkoli smrt na kříži jej teprve čeká. Mezi nejstarší vícehlasá zhudebnění středověké sekvence o Panně Marii Bolestné náleží i Stabat Mater Josquina Desprez. Hranice mezi jednotlivými slokami je nezřetelná, ale patos a bolest skladatel umocňuje citací milostné písně o opuštěné ženě (melodii bez textu hraje renesanční trombón) a hudební ilustrací jednotlivých slov i emocí. Pasáž z Knihy Job o víře v zmrtvýchvstání, tedy text, používaný při pohřbech, zhudebnil v druhé polovině 16. století také málo známý anglický skladatel Robert Parsons. Nejde tolik o podrobnou ilustraci textu jako u Josquinova Stabat, Parsons onen silný text zhudebňuje jako jedinou silnou emoci. Husté polyfonní předivo zaznívalo vždy v sousedství prostého chorálního zpěvu, jen tak mohlo vyniknout. Ale i v chorálu vzniklo množstvích silných zpěvů, překládaných do češtiny i nově utvářených již od počátku 15. století. Pozoruhodně aktuální dobový překlad do češtiny má velkou zásluhu na tom, jak intenzivně mohou tyto jednohlasé zpěvy působit, tím spíše v sousedství nádherných polyfonních motet.